Holý vrch – Alšova vyhlídka




Umístění zastavení:

u Únětického rybníka u odbočky z modré turistické značky na Holý vrch

Technický stav: zastavení je nepoškozené
GPS souřadnice: 50.14853083,14.36504583

Výstupem od únětického rybníka dojdeme na severní okraj vystupujícího tělesa silicitů (buližníků). Navazující plošinu na severním okraji Tichého údolí tvoří říční štěrkopísky suchdolské terasy, ležící asi 90 m nad dnešní úrovní Vltavy. V době, kdy je řeka nanášela, Tiché údolí ještě neexistovalo.

Řeka tekla v širokém meandru, který se opíral o buližníkové skály dnešního Holého vrchu. Ty však přečnívaly tehdejší řeku a tvořily její strmé břehy, pod nimiž se počaly v době před asi 750 tisíci let ukládat postupně různé vrstvy. Rozbor sedimentů dovoluje provést rekonstrukci podnebí a podoby krajiny v té době. K tomu účelu je třeba vykopat profil až na nejspodnější štěrkové naplaveniny, které se ukládaly v místech silného unášivého proudu. Nad nimi jsou nevápnité nivní hlíny a jíly, které ukazují, že zkoumaná poloha se dostala při větším zahloubení řeky do klidnějšího místa toku. Na nich leží složitý sled sladkovodních slínů a sypkých vápenatých sedimentů – pěnovců. Ve stěně se odlišují jako světlešedé vrstvy s drobnými kousky horniny. Dále je tam možné nalézt úlomky měkkýších ulit, otisky trav a ostřic. Toto souvrství vznikalo – podle fauny měkkýšů a složení zemin – v mělkém močálu s vápnitou vodou, již mimo dosah říčních záplav, v teplé době v meziledovém období, protože pod ním i nad ním jsou vrstvy s velice nenáročnou faunou chladných ledových dob.

Močál byl sycen vápnitou vodou,která vystupovala z křídových vrstev, které obklopují buližníkový Holý vrch. Nad bažinatým souvrstvím se v době, kdy se prohloubilo údolí Tichého potoka, ukládaly větrem přemisťované okrové hlíny, tzv. spraše, na jejichž povrchu se pod travnatou vegetací utvářely humózní půdy.

Tento profil je vzácným případem uchování uloženin, které vznikly bezprostředně po vytvoření starého vysokého terasového stupně. Profil je zařazen mezi vědecky významné opěrné lokality středoevropské kvartérní stratigrafie.


Severně od Holého vrchu na rozhraní únětického, roztockého a žalovského katastru bylo v 70. a 80. letech 19. století nalezeno roztockým lékařem Dr. Čeňkem Rýznerem kostrové pohřebiště s několika desítkami koster. Na základě jeho výzkumů byly nálezy vyčleněny jako samostatná únětická kultura.

Dnes nazýváme únětickou kulturou rozsáhlý soubor památek z 1. poloviny 2. tisíciletí př. Kristem ze starší doby bronzové na širokém území Čech, Moravy a části Slovenska, Rumunska, Polska a Německa. V rámci této kultury proběhl důležitý civilizační proces, který přinesl řadu nových, do té doby neznámých jevů a technických vynálezů, jako rozsáhlou aplikaci metalurgie mědi a bronzu, rozšíření osídlení v rámci Čech, zintenzivnění obchodu s okolními oblastmi (měď, zlato, jantar) a jasnější doklady společenské diferenciace. Tato diferenciace se projevuje jak na pohřebištích, tak i na sídlištích, zejména na výšinných opevněných hradištích.

Osady únětické kultury sdružovaly několik desítek obyvatel, kteří sídlili nejčastěji v obdélníkových domech s nadzemní kůlovou konstrukcí (6 x max. 20 m). Vedle nadzemních staveb jsou doloženy i menší polozahloubené chaty, někdy interpretované jako dílny, a řada sídlištních jam, mezi nimiž jsou nejčastější jámy zásobní. Pohřebiště únětické kultury jsou většinou rozdělena do několika menších skupin, což odráží rodovou strukturu společnosti. Zvláštností jsou pohřby dětí ve velkých nádobách.

K důležitým nálezům únětické kultury v okolí Roztok patří hromadný nález bronzových dýk s litou rukojetí na Kozích hřbetech a několik skupinových pohřebišť na území Velkých Přílep a Turska.​

 

Stáhnout tabuli v PDF

© 2017 Všechna práva vyhrazena | Vytvořila webnika.cz - Veronika Petříková