Voda v oboře




Umístění zastavení:

zastavení č. 9 u studničního domku.

Technický stav: zastavení je nepoškozené
GPS souřadnice: 50.0816572, 14.3253136

Mapa Františka Antonína Leopolda Klosse z roku 1723 zobrazuje na několikametrové ploše průběh trasy hradního vodovodu a širšího okolí od Pražského
hradu až do Hostivice. Na části zobrazující okolí Hvězdy můžeme najít jak oborní zeď, dům oborníka u Libocké brány s přilehlým polem, tak i plochu
u Pražské brány s přístřeškem pro císařovnu vybudovaným v roce 1720.
Dále je zde vidět i hospodářské zázemí letohrádku v bývalém lomu. Zajímavé na Klossově mapě je rovněž detailní vyobrazení lesa, který v té době tvořily
výhradně listnaté dřeviny. Dubový les je zde patrný i v okolí Hvězdy směrem k Břevnovskému klášteru, vzpomínaný již při nástupu Ferdninanda I. na český
trůn v roce 1526.
Klossova mapa se ovšem zabývá především hradním vodovodem. Ve spodní části mapy je vyobrazen jak hradní potok vytékající z Libockého rybníka, který
sloužil k zásobování Pražského hradu užitkovou vodou, tak vodovod odvádějící na hrad pitnou vodu ze štol.
V mapě nechybí ani půdorysné vyobrazení štol ve Hvězdě, sloužících k jímání vody pro hradní potok a zásobování letohrádku.
Klossova mapa je příkladem významného geografického díla té doby a je unikátní i svými rozměry v délce několika metrů.

 

Voda je s oborou Hvězda těsně svázána. Od jejího založení protéká oborou potok dnes zvaný Světluška, který sem přiváděl vodu z bělohorských polí otvorem ve zdi. Tento otvor byl dle historických pramenů zajištěn silnými dubovými kůly. Přitékající voda byla velmi důležitá zejména pro napájení zvěře chované v oboře. Vydatnost pramenů ale nebyla příliš velká.

Místo, kde potok Světluška dříve vtékal do Obory Hvězda.
Potok pramenil nad oborou na pláních Bílé Hory. Později
bylo koryto před oborou zasypáno a zřízeno nové prameniště
u studničního domku Světluška v oboře.

Zvedací mechanismus z 19 stol. ve studničním domku.
Dalším vodním zdrojem zejména pro budovu, kde sídlil
oborník a později byla i restaurace, byla studna. I zde byl
vybudován studniční domek a dodnes je zde instalováno
ruční čerpací zařízení z 19. stol. Domek se nachází se asi
200 m od Libocké brány v lese na cestě směrem ke
středovému průhledu oborou.

V roce 1547 se stává místodržícím v Českém království Ferdinand Tyrolský, druhorozený syn Ferdinanda I. a Anny Jagellonské, který v roce 1548 získává od libockého záduší další pozemky v údolí Litovického potoka. Tyto pozemky připojuje k dosavadní oboře a zřizuje na nich louku a rybník, jenž je zachycen na Klossově mapě z roku 1723 ve východní části dnešní louky a mokřadů. Jednalo se o poměrně velký rybník, který však časem zcela zanikl. V archivu Pražského hradu se zachoval i rozpočet na jeho zřízení z roku 1728. Rybník byl napájen novým zvláštním náhonem z Litovického potoka přes nádrž u mlýna ležícího za zdí obory. Dochovala se i stížnost na místního mlynáře, ve které se uvádí, že vodu používá jen pro své mletí a nepouští ji do královského rybníka.

V roce 1742 byl stavebním písařem J. H. Dienebierem vyhotoven plán Hvězdy, na kterém je mimo jiné uveden i malý rybníček pod letohrádkem.

Další rybník zaniklý někdy v průběhu 17. století se nacházel v místě označeném na starých mapách jako “Ausgetroktenes Teichl” (vysychající rybník). Ještě na začátku 21. století zde byly patrné zbytky hráze. Dnes je na tomto místě rybník obnoven. Jeho obnova proběhla v letech 2004 a 2005. Rybník je napájen náhonem z potoka Světluška a vody z rybníka a přilehlých mokřadů jsou odváděny za oborní zeď do Litovického potoka. Návrhy na obnovu rybníka v oboře Hvězda pocházejí už z období první republiky, kdy je na nákresu Jaroslava Němečka na celé louce u Litovického potoka navržen veliký rybník.

Studniční domek v letohrádku, plán z července 1891 zobrazuje jak domek, tak zvedací mechanismus pro okov s vodou.

 

Původní studniční domek studny Světlušky, zděný,
šestiboký, půvabná stavba zbouraná při výstavbě.

Funkcionalistická stavba studničního domku Světlušky,
zdevastovaná sprejery.

V roce 2015 byla na potoce Světluška obnovena původní hrázka sloužící k zadržování vody pro závlahy parteru obory Hvězda.

Zajímavostí je i štola Světluška. Původním studničním domkem štoly Světlušky byla půvabná šestiboká stavbička, zbouraná při výstavbě dnešní funkcionalistické kruhové stavby. Jedná se o nejmladší štolu takzvaného Hradního vodovodu, která byla dokončena v roce 1930, aby posílila zásobování Pražského hradu pitnou vodou. Ke vzniku štoly se váže informace, že když vznikl v polovině dvacátých let minulého století u Československé armády 1. zeměvrtný oddíl a získal první vrtnou soupravu, použil ji poprvé právě zde. Pomocí vrtů bylo hledáno nejlepší místo pro vyražení štoly.

Štola má celkovou délku 293 m a je celá vyzděna cihlami. Krátce po té, co byla štola dokončena, bylo upuštěno od původního záměru vlastního zásobování Pražského hradu pitnou vodou z Hradního vodovodu a areál Pražského hradu byl připojen na veřejný vodovod. Voda ze Světlušky byla svedena potrubím do malé vodárny u Ruzyňské ulice a až do roku 1974 byla zdrojem pitné vody pro Ruzyň. Po ukončení odběru vody a zrušení Ruzyňské vodárny odtékala voda ze štoly do louky pod letohrádkem. Zde vznikl malý rybníček a rozsáhlý mokřad, který byl vyhlášen jako velmi cenné přírodní území s označením Natura 2000.

Proutěné plůtky. Císařský náhon vody pro Pražský hrad měl zpevněné dno dřevěnými
prahy a boky náhonu tvořily vrbové plůtky propletené do kůlů zaražených do dna
toku. Tento způsob zpevnění vytvořil živé boky náhonu, vrby se seřezávaly a sloužily
pro košíkářské využití.

Ruzyňský mlýn: Katastrální mapa Ruzyně z 1. pol. 19. stol. zachycuje jak samotnou
obec, tak i ruzyňský mlýn za zdí obory i část obory Hvězda. Mlynář z tohoto mlýna
byl pověstný tím, že vodu z potoka si nechával pouze pro svoje mletí a nepouštěl
ji tak, jak byl povinen k napájení rybníka v oboře.

 

Markitskej panskej rybník (v současnosti zvaný Libocký rybník) na katastrální mapě z 1. pol. 19. stol.

 

Stáhnout tabuli v PDF

© 2017 Všechna práva vyhrazena | Vytvořila webnika.cz - Veronika Petříková