Osobnosti v historii Hvězdy

Popis trasy



Umístění zastavení:

zastavení č. 6 v severozápadním rohu prostranství před letohrádkem.

Technický stav: zastavení je nepoškozené
GPS souřadnice: 50.0838272, 14.3268503

Sedátko Bedřicha Velikého v oboře Hvězda z doby kolem roku 1825

 

Počátkem 30. let 16. stol. byla císařem Ferdinandem I. Habsburským založena na území lesa Malejova Nová obora, k níž bylo vysázeno směrem ku Praze dubové stromořadí (mohlo jít ale také o průsek ve stávajícím dubovém lese).

V roce 1547 místodržícím v českém království se stal Ferdinand Tyrolský (*1529 – †1592), druhorozený syn císaře Ferdinanda I. a Anny Jagellonské. Arcivévoda Ferdinand získal od libockého záduší další pozemky rozšiřující oboru Hvězda v západní rovinné části, kde byl  poté založen rybník. V červnu 1555 (datum je uváděno od 25. do 28.) byl Ferdinandem Tyrolským položen základní kámen letohrádku Hvězda, jenž sám navrhl. Zároveň se stavbou loveckého zámku vzniká pod ním okrasná zahrada, která nikdy dobudována a ve které byla postavena míčovna na způsob jedenácti arkádami otevřené sala terreny, sloužící později jako stáje pro koně, v jihozápadním nároží pak studna, poblíž zámku byla osazena voliéra, v terénní depresi po těžbě kamene u letohrádku se staví samostatný objekt kuchyně a budovy pro služebnictvo, později hájovna.

Hradním stavitelem v roce 1555 je Hans Tirol, toho střídá v roce 1556 Bonifác Wohlmut, vlastní zednické práce na letohrádku řídí Juan Maria del Pambio, ve druhé polovině roku 1556 se ujímá vedení stavebních prací na letohrádku Giovanni Luchese. Na konci roku 1556 je hrubá stavba téměř hotova, v dalších letech se objevily především problémy s pokrytím střechy, od tohoto roku se také plně začíná provádět štuková výzdoba zámku, která byla dokončena r. 1563. Štukatérské práce provedli Italové Giovanni de Spatz a Pietro Ferrabosco. V roce 1557 Ferdinand Tyrolský nechal kopat základy a stavět kamennou oborní zeď místo dosavadního dřevěného plotu svými dvořany, mezi nimi byl i Pavel z Korkyně, ten zaznamenal tuto událost ve svých pamětech.

V roce 1563 patrně končí dostavba oborní zdi. Obora měla zpočátku pouze Libockou bránu, která ji spojovala s Pražským hradem. Později (rok 1574, kdy dochází k bourání části ohradní zdi Ulricem Avostalisem, je nejistý) byla proražena i brána proti Bílé hoře. V roce 1570 na jaře předložil Bonifác Wohlmut Maximiliánovi II. model nové střechy letohrádku, stavba však nebyla realizována. Téhož roku se nástupcem hradního stavitele Bonifáce Wohlmuta stal Ulrico Avostalis.

Ferdinand I. Habsburský

Místodržitel Ferdinand Tyrolský,
zakladatel letohrádku Hvězda

Císař Rudolf II. Habsburský

V roce 1575 nastupuje na český trůn Maxmilián II. († 1576) a po něm i Rudolf II. si nechávají přivážet denně na Pražský hrad vodu ze studánky ve Hvězdě. K tomu byla zbudována i obloukovitě vedená cesta napříč paprskovité disposici hlavních cest, později sloužila také jako cesta do lomů.

V roce 1576 žatecký lékař Jakub Špan ze Španova (1539–1576, některé prameny 1530–1575) dedikuje arcivévodovi Ferdinandu svou báseň „Ferdinandopyrgum“, která se dotýká i popisu obory. První známější Jeho Milosti Císařské  hajný a bažantník v Bubenči byl Hanuš Christl. Roku 1599 si stěžoval presidentu české komory Štěpánu Jiřímu ze Šternberka na nedostatečný plat a zabezpečení. Před rokem 1610 byl ustanoven oborníkem v oboře Hvězda.

V roce 1611 král Matyáš, který nemohl vjet do uzavřeného Pražského hradu, se ubytoval v letohrádku, v oboře pohostil lid, který ho vítal. Při opanování Prahy Matyášem proběhly slavnosti v oboře.

V létě 1620 při příležitosti svatomarkétské pouti pořádal zde Fridrich Falcký slavnosti, vylézal na nejvyšší stromy za ptačími hnízdy, zúčastnil se veselice a tančil s venkovskými děvčaty, před letohrádkem večer uspořádal ohňostroj.

Císař Matyáš II. Habsburský

Císař Ferdinand II. Habsburský,
zakladatel Nové obory

Císař Ferdinand II. Habsburský

Roku 1628 Ferdinand II. dává opravit, resp. znovu vyzvednout celou střechu letohrádku Hvězda. Letohrádek s největší pravděpodobností dostal barokní báň s lucernou. V roce 1631 dvorní malíř Jonas Falk vymaloval v letohrádku bělohorskou bitvu. Koncem roku 1652 Ferdinand III. vítá v oboře německé kurfiřty, pořádá pro ně v oboře hony a slavnosti, při kterých na ně působí ve prospěch svého syna na blížícím se sněmu v Regensburku (Řezno). Roku 1674 v sále II. patra zámečku byl nahrazen Falkův obraz cyklem třinácti obrazů od dvorního malíře Filipa Mazance zachycující především události třicetileté války. Začátkem 18. stol. o oboru pečuje oborník Kryštof Jan Švarz, bydlící v domě za Libockou branou, postaveném současně s oborní zdí. V roce 1717 po úmrtí K. J. Švarze byl ze tří uchazečů o toto místo vybrán nejvyšším lovčím O. F. Popelem z Lobkovic Josef Grünfeld, sloužící dosud na císařově poděbradském panství s měsíčním platem 5 zl. a 3 kr. s dovolením krmit si na účet císařské píce 3 krávy a jednoho koně a držet při vratech pivní šenk. Nejvyšším nadřízeným (lovčího) zůstával vrchní lesmistr Baltazar David Otto z Ottensfeldů. V letech 1717–1718 polír Jakub Ant. Canevalle se přesvědčuje o pravdivosti oborníkova podání, zjišťuje, že téměř 1000 sáhů oborní zdi potřebuje opravu, zatím bude ale stačit opravit 200 sáhů, komora poukazuje částku 600 zlatých. Canevalle v roce 1723 také postavil v podélné ose obory Svatomarkétskou (Břevnovskou) bránu. Opravu střechy letohrádku i oborníkova domu, na níž vypracovává rozpočet Tomáš Stubner na toto poukazuje v těchto letech komora také potřebnou částku. V roce 1722 stavební písař J. J. Dienebier shledává ve Hvězdě nedostatek mladých porostů a snaží se tomu odpomoci založením dvou ohrazených školek, v nichž převládal dub, což bylo převážným složením oborních porostů. Z roku 1723 pochází první zatím známé půdorysné zobrazení obory Hvězda, zachycené na plánu Fr. Ant. Leopolda Klosse, týkající se hradního vodovodu a jeho okolí. V oboře jsou dle plánu pouze listnáče, převládá dub a i na severovýchodě a východě za oborní zdí je uváděn dubový les, což odpovídá přirozenému složení lesních porostů.

Za slezské války v  oboře v r. 1744 tábořilo pruské vojsko Fridricha II. Velikého s 80 000 muži. Fridrich pobyl v letohrádku dvě noci. Měl tu hlavní stan při obléhání Prahy i v roce 1757. Hvězda byla svědkem krvavé bitvy při stahování pruských vojsk z Prahy po porážce u Kolína (18. června). Stromy v oboře byly téměř vykáceny, Prusové zde káceli stromy po šest týdnů.

Císař Ferdinand III. Habsburský

Pruský král Fridrich II. Veliký,
největší ničitel obory

F.A.Nickerl

F.Bretschneider v roce 1775 zhotovuje pro stavební úřad podrobný plán Hvězdy s uvedením kultur a výměr. Na rozdíl od předchozího plánu Klossova zde již částečně mizí typické hvězdovité uspořádání alejí. Je zde zobrazena také oborníkova zahrada se stromy. Je tu také vyznačen lom, v dolní části pak vyschlý rybníček (Ausgetroknetes Teuchl), dnes obnovený.

V roce 1779 navštěvuje při inspekční cestě Hvězdu císař Josef II. a na jeho příkaz byl letohrádek svěřen vojenskému eráru a proměněn v prachárnu (1780), okna byla zazděna, barokní střecha s lucernami byla odstraněna a dostala nynější nižší podobu s nápadnými hromosvody, letohrádek byl opevněn a zdmi kolem cesty spojen s bývalou kuchyní, přeměněnou na strážnici. Okolo letohrádku byly vykáceny stromy.

Po smrti císaře Josefa II. (1790) si zámecké hejtmanství vymohlo na císaři Leopoldovi II. vrácení správy obory, která byla znovu otevřena veřejnosti. Jen samotný letohrádek byl střežen vojenskou hlídkou. V roce 1820 český malíř Antonín Pucherna zobrazil hostinec v oboře Hvězda, za ním je na obraze sad a stodola. V roce 1838 malíř W. Kandler zachytil pohled od Liboce na letohrádek s domem bývalé kuchyně v lomu.

Okolo r. 1860 prof. MUDr. Ottokar Nickerl vytváří kolorovanou kresbu spodní části obory Hvězda a v ní sběrnu brouků Lytta vesicatoria (“španělské mušky”), které se používaly k výrobě afrodiziak. Na obraze je zachycen v pozadí i kostel sv. Šebestiána v Liboci a obrázek letohrádku v té době. V roce 1867 konservátor památek J. E. Vocel podal Českému zemskému výboru a Ústřední památkové komisi ve Vídní memorandum k záchraně Hvězdy, tehdy ještě stále prachárny.

O „císařském letohrádku v oboře Hvězdě v Praze“ psal tajemník pražské Krasoumné jednoty Cornelius  Schäffner a stejně tak jako tato, tak i řada dalších historických studií v tomto období spojovala chybně vznik letohrádku s dobou Jiřího z Poděbrad a rodem Šternberků. Z let 1899 až 1909 existuje řada podrobných zpráv popisující stav lesních porostů (Zapletal, Bartoš, Bohutínský, Matouš) včetně porostních map. Antonín Bohutínský byl od r. 1878 ve státních službách, byl dvorním radou a zemským inspektorem lesů a inspektorem lesnického vyučování v Čechách. Vyučoval na pražské německé technice a od r. 1894 byl dlouholetým ústředním jednatelem České lesnické jednoty. Publikoval řadu prací z lesního a vodního hospodářství.

Po roce 1918 byla správa obory převzata Správou Pražského hradu. Po zajištění nejnutnějších oprav slouží malířskému oddělení Památníku národního odboje. Jen nejnaléhavější údržbu obory provádí v tu dobu hradní zahradník K. Hájek s lesním Fr. Matoušem, jenž jako poslední požíval ještě obnovených deputátních výhod.

Císař Leopold II. Habsburský

Jaroslav Němeček, první správce obory
v samostatné ČSR

Dne 1. srpna 1923 do obory nastupuje jako správce bývalý legionář Jaroslav Němeček. Již před 1. světovou válkou získal cenné zkušenosti v oboru zahradnictví ve Francii. Ten konstatuje, že poslední větší výsadby byly provedeny ve Hvězdě před asi 60 lety, jsou vytáhlé a přehoustlé. Začínají se provádět probírky od Libocké brány směrem k jihu. Uskutečňují se nutné probírky zanedbaných a náletových porostů dřevin, zlepšuje stav stávajících cest, čímž omezuje vstup do mladých porostů veřejnosti. Obnovují se školky mezi Pražskou a Bělohorskou branou. Nově jsou vysazeny na místech po smrčinách zničených mniškou černé borovice (1927), a také odstraněny jírovce před letohrádkem Hvězda, vysázené kdysi pro maskování prachárny.

V roce 1928 slovinský architekt Josip Plečnik dal souhlas s úpravou a rozšířením hlavního průhledu od letohrádku k Břevnovské bráně a dalším úpravám. V roce 1934–35 proběhly ohledací práce v letohrádku a sala terreně, prováděl je hradní stavitel Karel Fiala (1862–1939), zjistil zde řadu hrobů, zeď, ohrazující libosad od letohrádku až k potoku dole.

Dne 26. 2. 1937 ve stavebním výboru za účasti presidenta Dr. E. Beneše přednesl architekt Dr. O. Fierlinger svůj návrh na přeměnu Hvězdy v sad určený pro lidovou zábavu. Plán předpokládal rozsáhlé kácení porostů, zřízení lesního amfiteátru, rozsáhlého dětského hřiště, letní kavárny, menších zábavních podniků, koupaliště v SZ části, budovu bývalé kuchyně upravenou pro turistický ruch a zahradnické úprav území. Oponuje mu arch. Pavel Janák i president Beneš s tím, že by Hvězda měla zůstat lesem, který nevyžaduje mnoho udržování.

Na úpravu trojice průhledů s cestami navázala úprava plochy před letohrádkem. (P. Janák, J. Sokol, O. Fierlinger, dále pak Z. Wirth, J. Sucharda, J. Němeček).  V letech 1948 až 1952 došlo ke stavebním úpravám letohrádku dle projektu prof. arch. Pavla Janáka, v r. 1955 podle jeho projektu bylo rekonstruováno giardinetto před letohrádkem. Proběhla prohlídka obory zaměřená na odborné posouzení porostů a návrhu na oživení oborní vegetace, kterou provedla Vysoká škola zemědělského a lesního inženýrství v Praze, prof. Ing. Karel Zlatuška, doc. Ing. Dr. Bohumil Kavka, ředitel Státních výzkumných ústavů zahradnických, I. Píša a Ing. Zatloukal z Lesní správy Lány. V roce 1983 Ing. Eduard Průša CSc. vypracoval studii ,,Pěstování lesa v oboře Hvězda” jako zásadní práci, která měla změnit neutěšený stav v oboře, kritizoval neprovádění obnovy lesa, ponechávání nepůvodních a stanovištně nevhodných dřevin a další negativní jevy. V roce 1987 doc. Ing. Ant. Příhoda CSc. zpracoval analýzu zdravotního stavu lesa, v níž konstatuje problematický stav lesních porostů.

 

 

Stáhnout tabuli v PDF

© 2017 Všechna práva vyhrazena | Vytvořila webnika.cz - Veronika Petříková